Víte všechno o tasemnici psí?

Dipylidióza je zvláštní název pro napadení zvířete tasemnicí. Přenáší se velmi dobře i přes vnější ektoparazity, jako jsou blechy nebo všenky, které fungují jako tzv. mezihostitelé. POZOR! Onemocnění je přenosné na člověka. Člověk se nakazí pozřením infikované blechy. Výskyt je sice ojedinělý ale to neznamená, že neexistuje. Především u dětí při nedodržování základních pravidel zoohygieny může dojít k infikování.

Tasemnice psí

Dipylidium caninum parazituje v tenkém střevě nejen psů, ale i koček a lišek. Jedná se o typicky plochého červa, který je zcela přizpůsobený k parazitickému způsobu života. Nemá ústní otvor ani střevo, ani smyslové orgány, má článkované tělo. Má malou hlavičku opatřenou vysunovatelným tzv. chobotkem, který je opatřený čtyřmi nebo pěti řadami háčků, kterými se cizopasník zachytává ve střevní sliznici. Živiny přijímá celým povrchem těla! Tasemnice psí dorůstá maximálně do délky 80 cm, často však bývá kratší. Naštěstí…

Jsou to hermafrodité, takže jejich články obsahují jak samčí, tak samičí vajíčka. Koncové články po dozrání odcházejí z těla zvířete ven a tím započínají cestu k novému hostiteli. Vyloučené články se přirovnávají k semínkům od okurek či dýně nebo zrnku rýže, které jsou pouhým okem krásně vidět, můžete sledovat i jak se hýbou. Bývají lepivé a ulpívají v okolí konečníku zvířat. Článek je doslova naditý vajíčky, které obsahují už zárodek hlavičky nové tasemnice a nachází se přibližně po dvaceti shluknuté ve zvláštním obalu. Zárodky se postupně z obalu uvolňují do okolí.

Tasemnice se do těla psa dostane většinou skrz jejich srst a kůži.

Kdo může být mezihostitelem tasemnice psí?

Nejčastěji blecha. Larvy blech se totiž živí organickým materiálem na povrchu kůže a může tak pozřít právě i zárodek tasemnice po rozpadnutí koncového článku. Dospělci blech se již tasemnicí infikovat nemohou, protože jejich savé ustrojí je uzpůsobené pouze na sání krve psa nebo kočky.

Vývojový cyklus tasemnice

V těle bleší larvy se vývoj zastaví na dobu, po kterou bleší larva dospívá a kuklí se a boubel se tvoří až v dospělé, krev sající bleše. Uvnitř blechy tasemnice pokračuje ve vývoji a tvoří boubel zvanou tzv. cysticerkoid. Psi nebo kočky se nakazí vykousnutím blechy nebo všenky s boubelí tasemnice. Růst mladé tasemnice v definitivním hostiteli je velice rychlý a už za tři týdny se začnou vylučovat nové články. Proto je tedy nutné po odhalení infekce parazita zopakovat následné odčervení několikrát za sebou, abyste podchytili několik vývojových cyklů parazita. Opravdu nestačí jedno jednorázové odčervení! Na vhodné schéma se zeptejte svého veterinárního lékaře.  

Příznaky

Mezi nejčastější příznaky patří především:

• "sáňkování".
• Vylučování viditelných článků v trusu psa.
• Hubnutí.

Odčervení proti tasemnici psí a kočičí

Zahubení tasemnic není nic složitého, musíte zvířeti aplikovat odčervení, které zajistí úhyn a vyloučení parazita z těla ven. Podání endoparazitik (odčervení proti vnitřním parazitům) existuje ve formě tablet, past či spot-onů, které se aplikují na kůži zvířete.

Z nabízených přípravků je však nutné sáhnout po těch, které na tasemnice fungují a tím je látka zvaná Praziquantel nebo Epsiquantel. Většinou ho obsahují všechny odčervovací přípravky, není však ale od věci si to zkontrolovat. V případě, že byste si nevěděli rady, požádejte svého veterinárního lékaře.Spolu s odčervením proti tasemnicím je nesmírně důležité aplikovat i přípravek na zničení blech a všenek, které zárodky tasemnic přenášejí.

Preventivně se doporučuje odčervovat jednou za 3-4 měsíce kombinovaným přípravkem. Můžete sáhnout například po tabletkách Drontal, Milbemax, Prazitel, Cestal a dalších. Z tzv. spot-on můžete kočkám aplikovat na kůži Profender.

Bohužel špatnou hygienou se může od svého psa tesemnicí nakazit i páníček. Je tedy opravdu důležité, abyste svého psa pravidelně odčervovali a své okolí udržovali v čistotě. Jedině tak se totiž vy i váš čtyřnohoý parťák vyhnete spoustě problémům.