Kde se vzal pes?

Dokážete si ještě dneska vůbec představit, že prapůvodcem všech psů byli vlci? Že jedna jediná psovitá šelma dala vzniknout tolika rozmanitým plemenům po celém světě, kteří se od sebe navzájem liší nejen fyzickými znaky, ale i povahovými vlastnostmi. A že ty rozdíly jsou někdy opravdu až neuvěřitelné. Jen si postavte vedle sebe leonbergra a čivavu, zdá se vám, že jsou to příbuzní?

A jak to všechno vlastně začalo?

Bylo to prosté a přirozené, jako všechny pokroky ve vývoji lidstva od počátku věků. První známky o vznikajícím přátelství lidí a vlků se datují již do doby kamenné, kdy vlci ještě nebyli tak plaší a lidé zjistili, že jejich pomoc při lovu a hlídání příbytku je nedocenitelná. A tak započalo ochočování vlčích mláďat, kteří tím pádem uznali za svého nového vůdce smečky člověka.

Vlci, jak je známo, jsou velmi společenská zvířata a svůj život tráví ve smečce, jejíž základ tvoří rodičovský tzv. alfa pár a jejich potomci. Tento znak je nejspíš přiblížil i člověku, kterým se nechali postupně zdomestikovat.

A protože vlci byli rozšíření po celém světě a museli se přizpůsobovat okolním podmínkám, jejich rozmanitost ve vzhledu a povahových rysech se dostatečně odlišovala, a to dovolilo vzniknout i prvním odlišným plemenům psa.

K dalším proměnám napomohlo důkladné vybírání psů k následnému rozmnožování, podle momentálních požadavků člověka. Jaká velikost a jaká povaha byla pro něj zrovna k užitku. Přirozeným vývojem se proměňovali i samotní psi, a to podle toho jaké úkoly museli pro svého pána plnit. Času na to měli opravdu spoustu.

Rozmanitost psích plemen je až neuvěřitelná

Kolik je na světě plemen

Toť velmi těžká otázka. Jak je rozmanitý náš svět, tak jsou rozmanitá i vyšlechtěná plemena psů. Jsou rasy, které jsou celosvětově uznávané, pak jsou rasy, které jsou uznané pouze ve své domovině nebo světadíle. A stále existují nadšenci, kteří chtějí vyšlechtit zcela nové plemeno. A také jsou rasy, které pomálu zanikají nebo už zcela zanikly.

A aby v tom byl víceméně nějaký pořádek, tak mezinárodní kynologická společnost, která je asi nejznámější a nejuznávanější organizací ve světě psů, uspořádala plemena dle celosvětově uznávané klasifikace do 10 skupin:

• Ovčáčtí a pastevečtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů).
• Pinčové a knírači - molosoidní plemena - švýcarští salašničtí psi.
• Teriéři.
• Jezevčíci.
• Špicové a původní (primitivní) plemena.
• Stopaři a příbuzná plemena.
• Ohaři (patří sem například český fousek).
• Retrívři - slídiči - vodní psi.
• Společenští psi (včetně takzvaných "toy dogs").
• Chrti.

Psi mají opravdu různorodý vzhled

Jak se vlastně šlechtí psi?

Ta psí pestrost, kterou dnes a denně potkáváme venku v parcích, lesích a městech při procházce, je dílem mnohaletého křížení a selekce psích jedinců s potřebnými znaky. A to všechno pomocí psího genomu. Některé geny jsou zodpovědné za charakter psího kožíšku, další za vzrůst, a ještě další za délku nohou nebo spíše jejich krátkost. Takto se šlechtí temperament, užitkovost pro určitá poslání, velikost a vzhled budoucího pejska. A jako asi v každém vědeckém oboru i zde je vznik některých vyšlechtěných plemen spíše dílem náhody, která se šlechtitelům zalíbila a tak už i zůstala pro další generace.

V dnešním světě je to velmi kontroverzní téma. Neustálým dalším „došlechťováním“, vypadají dnešní oblíbené rasy psů o dost jinak než například před 100 lety. A co je jedno století v tomto oboru, je to vlastně nedávno. A tak se šlechtěním rukuv ruce bohužel dochází i k větší náchylnost určitých ras k různým onemocněním, která se u nich můžou během života projevit. Může se jednat o defekty kloubů, selhaní ledvin, některé druhy rakovin apod. Psi s placatým čumáčkem mají zas sklony k potížím s dýcháním a tím i k onemocněním srdce. Jezevčici a baseti pro změnu trpí potížemi s páteří, které mohou vést až k ochrnutí.

Jen tak pro porovnání, jak vypadal bulteriér před sto lety a v dnešních dnech

Spousta psů už dávno nezvládne úkoly, pro které byla původně vyšlechtěna a slouží jen jako okrasa nebo módní doplněk svého páníčka, který mnohdy ani nemá páru, co předci jeho domácího mazla kdysi dávno uměli a co všechno dovedli. Je to smutný pohled.

Konec bychom asi ponechali otevřený, nechť každý sám si udělá svůj názor.

A trochu odlehčeného čtení v našem blogu také najdete

• Vodítko pro psa: jak vybrat to správné?
• Venčení psa při karanténě kvůli koronaviru: Může se to?
• Správné hovínko značí zdravého psa
• Jak krmit štěně, v jakém množství a jak často?
• Spokojený pes: Jaké plemeno se pro vás hodí?