Bernardýn – svatobernardský pes od sv. Bernarda

Za všechno můžou mniši

Dnešní Svatobernardský průsmyk na pomezí Švýcarska a Itálie byl v dobách dávno minulých proslulý svou nehostinnou krajinou. Obtížné cestování přes alpské vrcholky vedlo mnicha Bernarda de Menthon v 11. století k založení zimního útulku a hospice pro poutníky. A právě pokračovatelé odkazu sv. Bernarda začali v 17. století s chovem psa, který sloužil jako záchranář nebo pomocná pracovní síla.

Bernardýni měli za úkol značit cestovatelům směr v zasněžené krajině nebo hledat ty, kteří při své pouti ztratili správný směr. Své schopnosti uplatnil i jako tahač a nosič.

Jedním z nejslavnějších jedinců tohoto plemene byl bernardýn Barry, který má dokonce i svůj pomník na pařížském hřbitově psů. Epitaf na něm hlásá: „Svatý Bernardýn Barry zachránil život 40 lidem. A 41. člověk ho zabil.“ Toť legenda. Legendy se ale dost často přikrášlují, a ne vše co je vytesané do kamene, se taky muselo tak udát. Barry sice doopravdy zachránil spoustu zbloudilců, ale zemřel přirozenou smrtí, v úctyhodném věku 12 let.

Stejně je to i se soudkem na jeho krku, naplněným něčím ostřejším. Jedná se pouze o legendu. Ale krásnou.

Na počátku 19. století byl chov psů v klášteře, vinou několika horských katastrof, zcela vymýcen. Naštěstí pár jedinců tohoto oblíbeného pracovního plemene dostalo i do údolí, a zde byl následně započat opravdový cílený chov. Prvním skutečným chovatelem se stal Heinrich Schumacher. Roku 1884 se tak bernardýni konečně dočkali své plemenné knihy a k uznání standardu tohoto plemene došlo následně roku 1887.

Dneska má roli společenského, rodinného psa. Dle standard FCI se plemeno řadí do skupiny Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi.

Uslintaný obřík

Bernardýn se řadí k opravdu robustním plemenům, nejen výškou, ale i svou nezanedbatelnou váhou. Tělo má svalnaté a harmonicky vyvážené. Na něm usazenou mohutnou hlavu, ze které na vás koukají středně velké hnědé oči s přátelským a dobrosrdečným výrazem. Ocas je taktéž silný a dlouhý. Míří rovně dolů s občasným stočením konce nahoru.

Dle oficiálních standardů rozlišujeme dvě variety osrstění. Krátkou a dlouhou. V obou případech je kožich velmi hustý s velkorysou podsadou, což z bernardýnů dělá psy, kterým zimní zasněžené počasí naprosto vyhovuje. V létě naopak potřebují mít svůj zastíněný koutek. Nebude jim vadit ani celoroční pobyt venku v boudě.

Základní barva osrstění je bílá, na které v plotnách, větších či menších, je rozmístěné zabarvení v odstínech červené, červenohnědé nebo hnědožluté. Žádoucí je tmavé lemování hlavy a tmavá symetrická maska.

Nezaměnitelným poznávacím znakem bernardýna je neustále uslintaná huba. Neodmyslitelnou proprietou se tak pro vás stane hadřík na její utírání.

Dobrák od kosti

Bernardýn už na první pohled působí dobráckým dojmem. A opravdu, má velmi přátelskou a vyrovnanou povahu. Skvělý společník do rodiny s dětma nebo i jinými mazlíčky z říše zvířat. Pokud nepůjde o život, tak neublíží ani mouše. Jen pozor na hodně malé děti, svou mohutnou postavou jim přece jen ublížit může, i když to bude zcela nechtěně.

I přesto, že svou rodinu miluje a rád s ní tráví čas, celoroční pobyt venku mu neublíží ani fyzicky ani psychicky. Jen se mu nezapomeňte odměňovat dlouhými procházkami. Ač se může jevit jako pohodlný pes se sklony k lenosti, opak je pravdou.

Lze ho využít i jako ochranáře. Sice nemá sklony k agresi ani ve směru k cizím lidem, jeho vzezření i tak budí respekt. Navíc je velmi citlivý na jakékoliv projevy nespravedlnosti a vždy se postaví na stranu toho slabšího. Pozor také na hádky a zvýšený hlas. Nedělají mu vůbec dobře. A umí to dát najevo.

Důsledná výchova a socializace štěněte je u takto velkých psů velmi potřebná. I zde ale platí bez křiku, agrese a násilí. A počítejte s tím, že bernardýn má velmi dlouhé období štěněčí rozjívenosti. Dospělosti dosahuje až kolem třetího roku.

Kvalitní psí granule jsou základem celoživotního zdraví

Péče a zdraví

Dlouhosrsté variety psů budou potřebovat o něco větší pozornost než psi se srstí krátkou. Tzn. průběžně vyčesávat alespoň 2x týdně, v období línání pak i častěji. Jinak postačí běžná kontrola očí, uší a zubů.

V čem je toto plemeno ale velmi náročné, je kvalitní krmení. Obzvláště pak v období štěněčím a dospívání. Psí granule vybírejte vždy od zavedených značek, přiměřeně věku, aktivitě psa a nikdy nepřekrmujte. Pohybový aparát je dost namáhán i bez příznaků nadváhy. Pravidelným krmením, rozděleným do několika dávek předejdete možné torzi žaludku, která je pro velká plemena příhodná.

Obecně bernardýni patří k plemenům bez zvláštních zdravotních komplikací s průměrným věkem dožití 10 – 11 let.

Psí plemena na našem blogu

• Border kolie – živel, který nikdy nemá dost
• Leonberger – obr s něžnou duší
• Zlatý retrívr – pes se zlatou srstí i zlatým srdcem
• Samojed – věčně usměvavý rošťák
• Německý ovčák – univerzální voják z říše psů