Socializace štěněte – základ řádné výchovy

Je Vám znám pojem socializace?

Původem latinské slovo můžeme volně přeložit jako družný nebo spojenecký. Smyslem socializace je tedy správné zařazení jedince do společnosti a umění se v této společnosti pohybovat, aniž by kdokoliv došel k újmě. A v životě psa jde o velmi významnou kapitolu ve výchově. Jen správně socializované štěně vyroste v sebevědomého psa, bez známek agrese nebo strachu.

V rámci seznamování se s okolím je pro malé pejsky velmi důležité setkávání se vším, co ho bude provázet celý další život. To znamená veškeré obyvatele jeho nové domácnosti, malé děti, cizí lidi i psi, věci, zvuky obvyklé i neobvyklé, příjemné i ty uším méně lahodící nebo situace, do kterých se Váš čtyřnohý miláček může někdy dostat. Veškeré setkávání s novými podněty upevňuje štěndovi jeho budoucí sebevědomí a správný přístup, v první řadě respekt, ke svému vůdci smečky, tedy ke svému páníčkovi.

Naopak, nesprávně uchopené období socializace může následně vyvolat reakce nepřiměřené dané situaci. Pokud pes neví, jak se s určitými vjemy popasovat, může se projevovat ustrašeně nebo naopak agresivně, což je ovšem v takovém případě také reakce na strach z neznáma. Trpět ale bude on i Vy.

Kdy začít?

Prvopočátky socializace neboli seznamování se světem začínají již od narození přímo u chovatele a zahrnuje prvních cca 7 týdnů života zvířete. Proto je důležitý výběr dobrého a zodpovědného chovatele, od kterého si budeme štěnátko pořizovat. To je zase Vaše zodpovědnost.

V období po narození, ve společnosti svých sourozenců a matky, štěně přichází na důležitost hierarchie a na své místo v tomto pomyslném žebříčku a také jak se může a má chovat k ostatním v psí smečce. Navíc by měl správný chovatel po toto období nabízet co nejrůznější podněty v podobě rozmanitě velkých, barevných nebo zvukových věcí.

Další stupeň socializace nastává v novém domově štěněte. Tam už zodpovědnost leží plně na Vás, jako na jeho majiteli. Vy jste totiž jeho vůdce nové smečky, souputník jeho života, jeho učitel, ale i ochránce. Štěně Vám musí důvěřovat, jen tak ho budete jednoduše ovládat a ono bude poslouchat na slovo.

Jak na to?

Doma štěněti postupně předveďte veškeré činnosti, při kterých vznikají nejrozmanitější zvuky, byť by byly sebenepříjemnější pro lidské natož psí ucho. Může to být vyřvávání rádia, pískot konvice, vysávání, sešlapávání plastových lahví nebo i řinčivý zvuk rozbitého skla. Respektovat musí i všechny členy domácnosti ať už v podobě lidských bytostí nebo chovaných zvířat.

Venku si zase musí zvykat na rušné ulice plné proudících dopravních prostředků, troubení řidičů, houkání vlaků, dětský vřískot nebo pláč. Že taky někdy prší, jindy sněží, občas dost fouká apod. Prostě na všechny zvuky, pohyby a věci, které venku můžeme potkat na každém kroku.

Při venčení ho pro změnu seznamujte s jinými psy, většími či menšími, na které můžete narazit při každodenních procházkách. Bude si postupně třídit, co si ke komu může dovolit a kde je jeho místo v psí hierarchii. Jen mu u toho nezapomínejte dělat sekundáře, který ví, kdy už je potřeba zasáhnout a psí šarvátku včas ukončit. Ovšem ne každého cizího psa je nutné, v rámci družení se, pustit k blízku tělu našeho juniora. Pozor na psy se žlutou stužkou, psy útočné a bezdůvodně agresivní nebo na psy, kteří štěňata vůbec nemusí a nestojí o jejich hravou náladu.

Při stejných procházkách zahrňte i seznamování se s cizími lidmi, a to velkými i malými, kterým dovolíte svého kamaráda pohladit. Umožníte mu do budoucna nemít z nich strach, a tak je ani bezdůvodně napadat.

V neposlední řadě správná socializace zahrnuje i provádění nepříjemných úkonů, které budou pejska provázet po celý jeho život a souvisí třeba s pravidelnou hygienou nebo návštěvou veterinárního lékaře. Váš pejsek si musí, bez nějakých dalších cavyků, např. nechat prohlédnout tlamu zevnitř nebo si nechat líbit osahávání veterinářem, aniž by se oháněl po Vás nebo po něm. Proto je vhodné vytvářet tyto návyky již od útlého věku.

Pamatujte si!

I když socializace provází psa po celý jeho život, vždy je jednodušší práce s malým, téměř neškodným štěňátkem než s dospělým psem, který má svou hlavu a leckdy i svůj názor na danou věc. A vždy berte v potaz povahové vlastnosti Vámi zvoleného plemene, a hlavně se už při výběru zaměřte na povahu, ne na vzhled. Měla by si sednout s povahou Vaší.

Prozkoumejte jaké plemeno je vhodné pro Vás

• Německý ovčák – univerzální voják z říše psů
• Pudl – inteligentní klaun
• Rotvajler – drsný navenek, laskavý uvnitř
• Anglický kokršpaněl – veselý společník do baráku i bytu
• Jezevčík – krátké nohy, dlouhé tělo i rozum