Huculský kůň

Zveřejněno před 3 měsíci v kanálu náš blog

Dnes se podíváme pod pokličku huculských koní.l Co je pro ně charakteristické a jak se o ně správně starat?

Huculští koně hrají velmi cennou roli pro kulturní dědictví Evropy. Chovatelé musí zachovat specifické vlastnosti huculů a musí zaručit, že toto zvláštní plemeno bude moci být použito budoucími generacemi.

Charakteristika plemene

Huculský kůň je silné, vytrvalé a jisté plemeno malých koní, které se perfektně hodí pro venkovní chov. Huculové jsou ohroženým druhem. Hucul jako potomek Tarpana je klidný, vytrvalý horský kůň s dobrým instinktem, a proto je vhodný i pro nepříliš zkušené jezdce. Je velmi dobře vyvážený není náchylný k útěku, je si velice jistý v těžkém terénu. Huculští koně se snadno krmí a chovají nejlépe v otevřeném ustájení.

Svým přízemním charakterem, učenlivostí a přizpůsobivostí jsou vhodní na hipoterapii i výborní partneři pro ježdění a vození. Jejich zbarvení je většinou hnědé, šedohnědé nebo kaštanové.Typické znaky divokého koně jsou hřbetní pruh, pruhy na končetinách, které jsou všechny v chovu žádoucí. Hucul je velmi kompaktní, statný kůň s harmonickým hřbetem a šikmou zádí. Ocas je nízko spojený, krk krátký a silný a ramena mají svalnatá a většinou strmá. Huculové mají výraznou, velmi ušlechtilou suchou hlavu, nepříliš malá, ale tvrdá kopyta, jejich výška není nijak veliká měří kolem 140-148 KVH, jsou známí svou silou v zádi kdy dokážou uvézt i těžší břemena.

Historie plemene

Huculský kůň je nejpřímějším potomkem evropského divokého koně tarpana - Equus ferus seu gmelini, který byl rozšířen i ve střední a západní části Evropy již od počátku našeho letopočtu. Postupné změny prostředí a neustálé pronásledování zejména ze strany zemědělských osad způsobily, že se tarpan nejprve stáhl do východní a severní části kontinentu a později vedl k jeho úplnému vymizení. Poslední klisna tarpana byla ulovena ve stepích jižní Ukrajiny v roce 1879.

Jedinými pozůstatky tarpana jsou jedna celá kostra v Zoologickém muzeu Akademie věd v Petrohradě a jedna lebka v Ústavu morfologie Akademie věd v Moskvě. Teprve v polovině devatenáctého století se o hucula začala více zajímat rakousko-uherská armáda. Když se zvláštní komise ministerstva války dozvěděla o zvláštních vlastnostech tohoto koně, především o jeho odolnosti a dlouhověkosti, byl v Luczinu - dnešní Rumunsko, založen první huculský hřebčín, s 10 typickými huculskými klisnami. Po 1. světové válce došlo v rámci válečných odškodnění k rozdělení chovného stáda mezi nově vzniklé vítězné země - Československo, Polsko a Rumunsko. Československo obdrželo v roce 1922 celkem 33 chovných huculů. V České Republice se huculská farma s dlouholetou tradicí nachází v Krkonoších.

Uplatnění plemene

Toto plemeno je u nás hojně využíváno jako agroturistický kůň, je vhodný i pro začínající jezdce. Pro jeho klidnou povahu je využíván i na dosti oblíbené hipoterapie. Pro někoho kdo miluje dlouhé toulání přírodou i těžko přístupný terén je toto plemeno ideální.

Hucul je oblíbený i pro jeho dlouhověkost a odolnost vůči klimatickým podmínkám. Při práci ze země se skvěle učí cirkusovým kouskům, je velice učenlivý. Díky své všestrannosti může být toto plemeno použito jako vynikající společník pro trekkingové túry.