Psi a dědičné oční vady ve zkratce

Oko je jeden z nejdůležitějších smyslových orgánů. Je proto vhodné žádnou oční anomálii nepodcenit a veškeré onemocnění oka vždy ihned řešit ideálně s veterinárním oftalmologem. Pokud vlastníte plemeno, které je geneticky podmíněné ke vzniku očního onemocnění, doporučujeme cašeho psího parťáka nechat vyšetřit. O jaká plemena se jedná? Jaké oční vady můžete u svého zvířete vypozorovat?

Anomálie oka kolií (CEA)

Genetická vada, která je lokalizovaná na zadním segmentu oka v blízkosti papily očního nervu nebo na očním nervu samém. Podle názvu to může vypadat, že toto onemocnění postihuje pouze kolie, ale výskyt je popsán i u šeltií, border kolií a bearded kolií, australských ovčáků a mnohých dalších plemen.

K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje. Závažné formy onemocnění se dnes již díky mnohaleté selekci, naštěstí, nevyskytují. Stále však nacházíme formy mírnější, jako jsou rozštěpy sítnice v blízkosti papily očního nervu anebo přímo rozštěp papily. Vada je autosomálně recesivně dědičná, což znamená, že se nemoc rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen. Přenašeči mutovaného genu jsou klinicky zdraví, ale přenášejí nemoc na své potomky. V případě krytí dvou heterozygotů bude teoreticky 25 % potomků zcela zdravých, 50 % potomků přenašečů a 25 % zdědí od obou rodičů mutovaný gen a budou postiženi polyneuropatií.

CEA se ideálně stanovuje u malých štěňat ve věku od 5. do 9. týdne věku. Genetický test je vhodnou alternativou oftalmologického vyšetření pouze z části. Výjimkou totiž může být u 4% populace anomálie optického disku, který se vymyká genetickému testování a je zjistitelný pouze oftalmologickým vyšetřením na specializovaném pracovišti, oftalmologem.

CEA onemocnění nepostihuje pouze kolie, ale výskyt je popsán i u šeltií, border a bearded kolií.

Léčba CEA

Toto onemocnění nelze vyléčit, ale lze ho v chovech efektivně eliminovat právě genetickým testováním vrhů a vhodným výběrem rodičů. Test se provádí jen jednou za život psa, protože dědičné založení zvířete se v průběhu života nemění. Genetický test lze provést z výtěru ústní sliznice (neinvazivní metoda, kterou zvládne každý chovatel) nebo ze vzorku krve, který odebírá veterinární lékař.

Progresivní retinální atrofie (PRA) 

Jedná se o stav, kdy dochází k postupnému odumírání buněk sítnice, protože nejsou dostatečně cévně zásobené. Tyto buňky vystýlají oční kouli a jsou zodpovědné za příjem světelných paprsků. Rozlišujeme dvě základní formy tohoto onemocnění a to je forma generalizovaná a centrální (liší se i formou dědičnosti). Věk nástupu, ale i intenzita onemocnění, se však odvíjí i od příslušnosti ke konkrétnímu plemeni. Např. u pudlů největší frekvence klinických projevů je mezi 3. - 5. rokem stáří, ale kvalitní vyšetřovací přístroje je mohou odhalit už od 9 měsíců věku.

PRA byla poprvé popsána v roce 1911 u gordonsetrů. Od té doby byla rozpoznána u většiny plemen psů, u vlků a dokonce i u lidí. První klinické PRA se začínají obvykle projevovat v období dospívání nebo v rané dospělosti a začíná se projevovat „noční slepota“. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek, zornice psa je široce rozevřená i při přímém dopadu světla do oka psa (výrazné při fotografování - psovi „svítí oči“), zhoršuje se i celkové vidění psa. Poslední fází je zakalení čočky (tzv. katarakta), což ještě více znemožní transparenci světelných paprsků sítnicí a bohužel většina postižených psů nakonec oslepne. Léčba bohužel neexistuje a jen díky důkladnému testování a selekcí pozitivních jedinců je možné „uzdravit“ chov pro další populaci štěňat.

Některá plemena psů mají bohužel k nemocným očím genetické predispozice.

Diagnostika PRA

Diagnostika tohoto onemocnění je vázána na specializovaná oftalmologická pracoviště vybavená oftalmoskopem a elektroretinografem, kterými lze diagnostikovat onemocnění ještě před vlastními klinickými příznaky. Příznaky se prakticky mohou objevit kdykoliv během života (v případě genetické dědičnosti je to však spíš v ranné dospělosti). Z toho je zřejmé, že psi by měli být klinicky vyšetřováni několikrát v průběhu života, aby byly podchyceny všechny typy PRA. To je bohužel pro majitele poměrně náročné a samozřejmě i finančně nákladné.

Kdo má predispozici ke genetickým oční vadám?

Do této skupiny se řadí:

• basenji,
• pudl,
• akita inu,
• papillon,
• čínský chocholatý pes,
• briard,
• anglický kokršpaněl,
• labrador retrívr,
• tibetský teriér, bobtail,
• border kolie,
• tibetský španěl,
• šeltie,
• jezevčík,
• americký kokr,
• belgický ovčák.

Všem páníčkům a jejich mazlíčkům přejeme co nejvíce zdraví pro jejic oči❤️❤️❤️. Zdrojem pro tento článek byly informace zvěřejněny u MVDr. Beránek, https://www.veterina-pce.cz/dedicne-ocni-vady