Očkujete správně štěňata proti parvoviróze?!

Toto nebezpečné virové psí onemocnění dokáže malé štěně potrápit tak, že u některých jedinců, může mít až fatální následky. Pojďme si říci, kdy by se štěňata měla správně očkovat a jak se parvoviróza alias „parva“ přenáší a které věkové kategorie jsou k tomuto viru nejcitlivější. Připomeneme si klasické vakcinační schéma, kterým by mělo každé štěně bezpodmínečně projít, než se vydá na své cesty prozkoumávání…

Parvovirus

Parvoviróza je akutní psí virové onemocnění u několikatýdenních štěňat, které postihuje převážně trávicí trakt (akutní gastroenteritidu), imunitní systém jedince a ve vzácných případech i srdce. Způsobuje ji typ CPV-2, který se velice rychle mezi psy šíří. Virus prochází do organismu přes mandle, tedy lymfatickou tkáň v krku. V mandlích dochází k napadení bílých krvinek, konkrétně lymfocytů, ve kterých se virus množí. Dále pak způsobuje zničení buněk a nejvíce škody napáchá pak ve střevní tkáni, kterou naruší tak, že je snadnou bránou pro další bakteriální původce a štěňata posléze mohou uhynout i v důsledku bakteriální sepse.

Parvovirus CPV-2, je malý DNA virus, který byl u psů poprvé objeven v 70. letech v Americe. Poté se rozšířil do Evropy a na další kontinenty a způsobil epidemie gastroenteritidy a myokarditidy u psů po celém světě. Naštěstí vědci vyvinuli vakcínu a dnes již rozlišujeme tři antigenní varianty tohoto viru, proti kterým je efektivní vakcinace. Bohužel dost dobře odolává běžným desinfekčním prostředkům, takže je nutné vybrat takový, který je na bázi louhu (NaOH, ředěný 1:30 vodou) nebo dále peroxid vodíku, hydrogenperoxosíran draselný, chlornan sodný (Savo) a kyselina peroctová. Rozhodně je tedy v případě výskytu v chovných stanicích doporučena dlouhodobá a důkladná asanace, protože v takovém trusu či jiném biologickém materiálu dokáže parvovirus přežít i roky. Odolává i vyšší teplotě a pH v rozmezí 3-9.

Příznaky

Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 5-7 dnů, je to doba, ve které se objeví první příznaky nemoci.

• Krvavé průjmy.
• Nechutenství.
• Zvýšená tělesná teplota.
• Zvýšená žíznivost z důvodu dehydratace.
• Apatie.
• Letargie.
• Úhyn v důsledku vážné dehydratace.

Jak se parva přenáší?

Parvovirus je v průběhu onemocnění vylučován trusem a to nejvíce mezi 4. až 7. dnem po infikování, kdy jsou také nejvýraznější viditelné příznaky onemocnění. Virus vyloučen do vnějšího prostředí přežívá několik měsíců a je samozřejmě zdrojem dalšího šíření nebezpečné nákazy. K nákaze dochází tzv. oro-fekální cestou, což znamená, že se jedinci nakazí pozřením trusu z infikovaných zoohygienických pomůcek, hlavně potom z misek, hraček, dek nebo přímo pozřením výkalů nebo slin.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Nejvíce jsou vnímaví jedinci od 6. do 20. týdne věku a ti, kteří jsou špatně nebo vůbec vakcinovaní. Zvýšené riziko platí i u psů z importu z jiných zemí a u jedinců pocházející z útulků či špatných zoohygienických podmínek. Je zajímavé, že pro toto virové onemocnění platí i jakási plemenná predispozice, kterou mají především tato plemena. 

• Dobrman.
• Rotvajler.
• Německý ovčák.
• Labradorský retrívr .
• Americký pitbulteriér.

Může se nakazit i moje kočka?

Přestože se z tohoto typu viru vyvinul pravděpodobně ten kočičí, který způsobuje nebezpečnou FIPku u koček a oba typy jsou si velmi podobné, kočka se psím virem nakazit nemůže. Kočky mají svoje parvoviry.

Zvíře se většinou vždy nakazí pozřením trusu z infikovaných zoohygienických pomůcek, hlavně potom z deky, pelechu a dalších.

Diagnostika

Klinické příznaky jsou celkem typické pro toto virové onemocnění zejména u nevakcinovaných štěňat. V klinické praxi má pak veterinární lékař možnost využít tzv. rychlotest – ELISA test na průkaz protilátek proti viru v trusu. Výsledky jsou hotové do cca 15-20 min, ale jsou orientační. Pro důkladnější potvrzení parvovirózy je nutné podrobit trus spíše PCR vyšetření a průkazu viru, který identifikuje přímo DNA daného původce – to však vyhodnocuje laboratoř během několika dní – tento výsledek je spolehlivější.

Terapie

Vzhledem k tomu, že je pacient ohrožený na životě, z důvodu silné dehydratace, je nutné zahájit infuzní terapii, která doplní potřebné živiny i elektrolyty ztracené vlivem průjmu a zvracení. I přesto, že se jedná o virové onemocnění, jsou aplikována antibiotika, ale ne proto, aby zničila virus (což samozřejmě nejde, protože ATB nejsou citlivá na viry), ale proto aby se zamezilo sekundární bakteriální infekci v trávicím traktu, která vzniká při poškození střevní výstelky. Podávání striktní gastrointestinální veterinární diety je samozřejmostí, stejně tak neodkladná hospitalizace pacienta na klinice.

Prevence

Primární vakcinační schéma u psů začíná ve věku 6 (8-9) týdnů s přeočkováním za 2 až 3 týdny. Třetí vakcinace by měla proběhnout po 16. týdnu věku štěněte. Po ukončení primárního vakcinačního schématu následuje tzv. boosterová vakcinace, což je aplikace očkovací látky po 12ti měsících od ukončení primárního schématu. Uvádí se, že poté se u dospělých psů může další vakcinace proti parvoviróze provádět jednou za 3 roky. Ale v naprosté většině se očkuje každoročně, je to tak nejlepší ochrana pro vašeho psího miláčka.

Je dobré přijmout bezpečnostní opatření v tom smyslu, že s nevakcinovaným štěnětem nebude chodit na cvičák nebo do jiné psí velké komunity.