Činčila jako dlouhověký a společenský kamarád!

Činčily jsou velmi náchylné na stres, a proto je nutné dodržet veškeré podmínky pro jejich chov, aby byly v psychické pohodě a spokojené. Lze je chovat v párech či menších skupinkách. Povíme si něco i o nemocech, ke kterým jsou náchylné.

Fyziologie

Činčily jsou savci a patří mezi hlodavce z čeledi činčilovití. Existují dva druhy činčil, které se vyskytují ve volné přírodě. Jedná se o činčilu vlnatou (chinchilla lanigera) a činčilu krátkoocasou (chinchilla brevicaudata). V zajetí a domácnostech je nejčastěji chována ta vlnatá.

Původem jsou tato rozmilá zvířata z Jižní Ameriky. Jejich aktivita vzrůstá se soumrakem, na to je potřeba brát ohled, obzvláště pokud si činčilu pořizujete k dětem či do bytu. Jsou to zvířátka, která rádi žijí ve skupině. Samotným je jim smutno, ale zas se dobře nafixují na svého majitele. Jsou to společenští mazlíčci.

Zajímavost: v případě strachu či agrese se brání kousáním a někdy i rozstřikováním moči na případného agresora.

Činčily patří ke společenským zvířátkům

Velikost a pohlavní dospělost

Činčilí samci dosahují hmotnosti 400-500 g a samice 400-600 g. Délka těla se pohybuje mezi 25-35 cm. Ocásek mohou mít dlouhý 15-20 cm. Pohlavní dospělosti dosahují v 7-9 měsících, chovatelsky dospělí, tudíž vhodní pro chov, jsou okolo 10. měsíce. Samice jsou březí přibližně 100-113 dní (pro zajímavost, je to déle než pes nebo kočka!) a mají většinou 2 vrhy ročně.  Ve vrhu je 1-6 mláďat o hmotnosti cca 30-50 g. Matka mláďata kojí a odstav probíhá mezi 6-8 týdnem života.

Podmínky chovu

Základem je prostorná klec s možností tzv. písečné koupele. Sterilní písek jim musí být přístupný i několikrát denně ve speciální toaletě. Mají rády vyvýšená místa, kde rády skáčou a odpočívají. V kleci by neměla chybět klasická napáječka na vodu pro hlodavce, miska na krmivo a závěsná krmítka na seno.

Preferují celkem nízké teploty 18-22 °C a nízkou vlhkost vzduchu, která by se měla pohybovat do 50 %. V opačném případě vysoké teploty (nad 27 °C) a vyšší vlhkost (nad 75 %) dokáže způsobit nemalé zdravotní potíže, přehřátí až úhyn. Přehřátá činčila má červené uši s viditelně rozšířenými cévami, pletou se jí končetiny, velice rychle dýchají a sliní.

Jsou velmi náchylné ke stresovým situacím! Proto jakékoliv nedodržení optimálních podmínek a diskomfort v domácnosti je může velmi stresovat a následkem toho se u nich mohou rozvinout zdravotní potíže. 

Zajímavost: ve vhodných podmínkách a při správné a kvalitní stravě se činčily dožívají až 15 let!

Potrava

Jedná se o herbivorní savce, takže vyžadují suché krmivo bohaté na kvalitní vlákninu. Doporučené složení krmné dávky se skládá z 15-35 % hrubé vlákniny, 16-20 % proteinů a 2-5 % tuků. Mají vysoké nároky na vitamín A a nenasycené mastné kyseliny.

Základní denní složkou by mělo být seno, dále můžete krmit zeleninu a ovoce, ale v malém množství. Možná některé z vás překvapí, že si činčila ráda pochutná třeba na pampeliškách, mátě či oregánu – na tuto stravu je nutno navykat postupně. Mezi kvalitní a vyváženou stravu patří krmiva značka Nutrin, kterou naleznete u nás na e-shopu – Nutrin Complete činčila 400 g.

Vhodnější je jim předkládat granule ve formě lisovaných peletek, aby byly pokryté potřeby pro vyváženou stravu. V případě „speciálních“ směsí se sušeným ovocem a barevnými granulkami do činčily nedostanete nic, co jí ze směsi nechutná i když je to pro ni důležité. Vyberou si jednotlivé chuťovky, které mají rády a pak jim schází kompletní vitamíny, což poté vede k závažným zdravotním komplikacím.

Mezi další vhodná krmiva ve formě lisovaných peletek patří VL Complete činčila a osmák a zejména veterináři doporučovaná značka Supreme selective přímo pro činčily. Mezi občasné doplňky stravy můžete zařadit různé pamlsky či tyčinky, které slouží i jako prostředek k obrušování zubů, které jim neustále dorůstají. K doplnění vitamínů a minerálů jim do klece můžete připevnit solný liz.

Činčily milují koupání v písku

Nejčastější onemocnění

Paralytický ileus

Jak už jsme říkali, činčily jsou velmi náchylné na stres. Onemocnění, hospitalizace či chirurgické zákroky mohou být příčinou paralytického ilea, což je laicky střevní neprůchodnost, která je způsobená ochrnutím střevní svaloviny. Střevnímu obsahu je tak znemožněno postupovat dále trávicím traktem.

Tento stav vyžaduje vždy zásah veterinárního lékaře. Většinou jsou nasazeny léky na ochranu žaludeční sliznice, prokinetika (léky, na zlepšení pohyblivosti střev) a infuzní terapie. Vzhledem k tomu, že při tomto stavu nechtějí moc přijímat potravu, je nutné i asistované krmení pomocí vysoce energetického a dobře stravitelného krmiva. Veterináři doporučují zejména instantní seno značky Rodicare instant 170 g – od této značky lze nasadit celkovou léčbu pomocí speciálních granulí Rodicare Basic a kapek pro akutní fáze onemocnění Rodicare acut gtt. Vše však po dohodě s vaším veterinářem. Další kvalitní instantní výživou je Recovery od značky Supreme selective.

Kožní plísně

Původcem kožních problémů činčil jsou parazitární plísně, které vyvolávají kožní změny i u lidí – jedná se o tzv. zoonózu! Pro tyto plísně je charakteristické, že se živí keratinem a rostou pouze na kůži. Označujeme je jako „dermatofytózy“.

K přenosu dochází přímým kontaktem se zvířetem či infikovanými chovatelskými pomůckami. K těmto mykózám (plísňovým onemocněním) jsou náchylní jedinci zejména s oslabeným imunitním systémem.

Výskyt plísní má sezónní charakter, vyskytují se nejčastěji v zimním chladném období, které je doprovázené vyšší vlhkostí – ideální prostředí pro pomnožení plísní! Mezi příznaky patří alopetická ložiska na těle, zejména v okolí nosu a uší. Vše je provázeno zarudnutím kůže a případným pruritem (svědivostí) díky následné bakteriální infekci.

Diagnostikou bývá kožní seškrab kůže a následná kultivace na speciální půdě určení pro růst plísní tzv. DTM test.

Vzhledem k tomu, že se jedná o zoonózu, je velice nutné zvládat v domácnosti přísnou zoohygienu chovu - desinfekce a mechanické vyčištění všech pomůcek, kde je zvíře chováno. Uplatňuje se spíše lokální terapie ve formě medicinálních šampónů či pudrů, celková terapie se nasazuje až v pokročilém stádiu. Toto mykotické onemocnění přenosné na lidi se vyskytuje u většiny hlodavců – zejména u morčat a králíků. Pokud se i u vás vyskytnou nějaké kožní změny, určitě kontaktujte vašeho lékaře a sdělte mu, že chováte hlodavce, který možná je původcem vašich obtíží.

Onemocnění srdce

Hypertrofická a dilatační kardyomyopatie (HCM/DCM) je onemocnění u kterého nebylo dosud objasněna příčina vzniku. U postižených zvířat dochází k odmítání krmiva, mají problémy s polykáním, hubnou, jsou apatická a mívají ochablé pánevní končetiny. Samozřejmě dochází i k problémům v dýchacím traktu a oběhovém systému – jsou dušné, sliznice mají cyanotické zbarvení (namodralé tkáně v důsledků špatného okysličování).

Veterinář může poslechově v některých případech slyšet dmýchavý systolický srdeční šelest. Na RTG snímku je znatelný edém plic. Pro definitivní diagnózu je důležité absolvovat sonografické a echokardiologické vyšetření srdce na specializovaném pracovišti. Ve většině případů se jedná o velmi akutní stav, kdy majitel přijíždí na veterinární kliniku pro dušnost své činčily – nutností je okamžitá stabilizace pacienta a umístění do kyslíkového boxu s následnou aplikací diuretik (léky na odvodnění), což může být pro zvíře velmi stresující situace a často může dojít, bohužel, k úhynu ještě dříve, než dojde ke stabilizaci pacienta.

Onemocnění zubů

Takzvaná malokluze řezáků je důsledkem přerůstání stoliček a třenových zubů. Pro mnohé bude zajímavostí rychlost růstu zubů u činčil, která je u předních řezáků 1,1-2,3 mm za týden! Stoličky dorůstají rychlostí 2-4 mm za měsíc.

Mezi příznaky přerostlých zubů patří nadměrné slinění, nechutenství, ztráta hmotnosti a apatické stavy. Příčiny mohou být různorodé – například špatný vývoj čelistí (zuby se špatně obrušují), špatná výživa, metabolické či další onemocnění. Jedinou efektivní terapií je uvedení zvířete do anestezie (ideálně inhalační), revize dutiny ústní a zbroušení přerostlých zoubků.

Alopecie

Neboli ztráta srsti v různé intenzitě a lokalizaci. Ztráta srsti může být způsobena deficitem kyseliny pantotenové a zinku. Nemocná zvířata většinou vykazují zvýšenou aktivitu, anorexii a samozřejmě ztrátu hmotnosti. Alopecie jsou lokalizovány po celém těle a postižená kůže je zesílená, hrubá se sklonem k šupinatění. Terapie se zakládá na dodání potřebných minerálů a doplnění pantotenové kyseliny.

Jak už jsme zmínili výše, alopetická ložiska vznikají i v případě mykotické infekce (dermatofytózy), je proto nutná návštěva veterináře, aby správně diagnostikoval příčinu ztráty srsti. Žádné kožní změny u činčil by se neměly jen tak přehlížet, protože může být infekčním prostředím i pro vás – chovatele. I vy můžete skončit v kožní ambulanci při zanedbání léčby u vašeho chlupatého miláčka.

Veškeré chovatelské potřeby najdete u nás na e-shopu

Další články s chovatelskou tématikou

• Plánujete pořízení papouška? Tak čtěte pozorně!
• Fretka – oblíbený miláček mnoha domácností
• Krmíte správně Vašeho PET králíčka?
• Socializace štěněte – základ řádné výchovy
• Kočičí zápachy a jejich nejčastější příčiny