Domestikovaný velikán v podobě Mainské mývalí kočky

Zveřejněno před 7 lety v kanálu náš blog

Jak nejlépe vystihnout tuto kočičí krásku dvěma slovy? Jednoduše "něžný obr." Lámete si hlavu, co se pod tím skrývá?

Mainská mývalí kočka patří mezi nejstarší plemena amerických koček a těžko byste hledali reprezentanta domestikovaných koček větších rozměrů. Díky své mírné a přátelské povaze a již zmíněné velikosti si vysloužila přezdívku "něžný obr."

Patřičné pojmenování

Mainská mývalí kočka byla vyšlechtěna v Americe. Její jméno je odvozeno od amerického státu Maine, kde byly tyto kočky prvně spatřeny. Přívlastek "mývalí" získala díky svému huňatému ocasu, který připomíná medvídka mývala.

Základní rysy

Tyto kočky jsou oproti jiným plemenům nezvykle velké a robustní. Tento fakt platí o to více u samců. Ti běžně dosahují váhy mezi 9 a 11 kg. Výjimkou nejsou ani kocouři mající 12 kg. Samičky jsou drobnější a jejich hmotnost zpravidla nepřesahuje 7 kg.
Délka kočičího těla bývá přibližně 1 metr včetně ocasu.

Špičaté a vysoké uši zakončené štětinkami chlupů patří mezi další výrazné rysy tohoto plemene.

Zajímavostí je i barva očí. Koťátka se většinou rodí s modrýma očima a teprve až za několik týdnů získají jinou barvu, která se do dvou let může ještě změnit.

Srst

Polodlouhá hustá srst přírodního zbarvení je nejčastěji černá a červená mramorová, ale výjimkou není ani červená, želvovinová a to i s různými bílými skrvnami. Typický znak tvoří tzv. límec kolem krku. Tato srst je delší a odstín zbarvení se liší.

Variabilita zbarvení Mainské mývalí kočky

Povaha

Jak jsme naznačili již v úvodu, Mainská mývalí kočka je báječným společníkem. S člověkem si velmi často vytvoří pevné pouto. Kladný vztah má i k dětem. Ráda se mazlí a tráví v přítomnosti člověka svůj čas. Tak jako i u jiných plemen, i zde můžou samozřejmě existovat výjimky.

Specifika a zajímavosti

V některých ohledech a způsobu chování se Mainská mývalí kočka od svých kočičích druhů liší.

Všimli jste si, jakým způsobem tyto kočky pijí vodu? Často se stává, že jí nejprve ozkouší tlapkou, párkrát do ní udeří a teprve pak se pustí do pití. Použití tlapky jako naběračky také není žádný problém.

I její předení a mňoukání je pozoruhodné a zvukem se liší od jiných koček. Nevěříte? V tom případě byste se měli s touto kočičí kráskou potkat osobně a blíže ji poznat. Věřte nám, že to stojí za to!