Se sibiřskou kočkou vás nuda nečeká

Zveřejněno před 8 lety v kanálu náš blog

O své výjimečnosti vás sibiřská kočka přesvědčí velmi rychle. Zachovala si přírodní vzhled, dobře odolává nemocem. Povahou se spíše přibližuje psům. Fixuje se na svého chovatele. Velmi ráda se účastní rodinného života a vašich aktivit. Samotu moc nemusí. A ještě ke všemu miluje koupání!

Sibiřská kočka se nejvíce podobá kočce divoké. Její vzhled je harmonický, proporce vyvážené. Patří mezi středně velká plemena, kocouři mívají 6–7 kg, kočky o něco méně. Na její široké hlavě vás okamžitě upoutají oči, které tvoří celkový výraz kočky. Jsou oválné, jasné a obvykle mají sytě zelenou barvu. Kočičí výraz na vás zapůsobí klidně a sebejistě. A přesně taková sibiřka je.

Co sibiřky potřebují?

Nezáleží na tom, zda bydlíte v bytě nebo v domku, sibiřky dokážou žít uvnitř i se pohybovat venku. Nejdůležitější pro ně je kontakt s chovatelem. V tomto se opravdu podobají psům. Pokud uvažujete o koťátku a jste celý den v práci, pořiďte si raději dvě. Sibiřky potřebují společnost. Velmi dobře se snáší s ostatními domácími zvířaty a mají rády děti. Baví je návštěvy, rády si hrají, jsou velmi komunikativní a učenlivé. Rychle pochopí, kde mohou škrábat a kde ne, a jak to ve vaší rodině chodí. S radostí se účastní vašich aktivit, pozorují dění v domácnosti. Lákají je místa vysoko u stropu, odkud mají přehled.

S kočičími chlupy nebudete mít moc práce. Stačí v období línání kartáčovat. Tento kontakt sibiřka vítá. Až svou sibiřku budete chtít potěšit, pořiďte jí bazének s hračkami. Vody se nebojí a dokonce ji vyhledává. Však se podívejte, jak si dokáže koupel užít!

​

Je vážně ze Sibiře?

Původ této krasavice se do dnes nepodařilo úplně rozklíčovat. Ale určitě víme, že její šlechtění nezačalo na Sibiři, ale ve velkých ruských městech. Šlechtily se kočky chované doma nebo odchytnuté volně žijící městské kočky. K nám se sibiřky dostaly až nedávno, stejně jako do zbytku světa. S tím souvisí i mezinárodní uznání plemene felinologickou organizací FIFe, které sibiřky získaly až v roce 1998.

Ve výrazu sibiřských koček vás upoutají oči. Klidné a sebejisté.

Něvská maškaráda

Zvláštní zbarvení některých sibiřských koček vás může překvapit. Snadno si jejich čumáček spletete s ragdollem nebo svatou birmou. U sibiřek se také občas objevuje gen, který vytlačuje barvu do koncových částí těla a vznikají tak akromelanické odznaky, tzv. colorpoint zbarvení.

O toto zbavení vedli chovatelé velký boj s FIFe, která teprve v roce 2009 uznala něvské maškarády jako sesterské plemeno sibiřských koček. Něvské zbarvení se mezi sibiřkami objevovalo od nepaměti, není výsledkem šlechtění.

Pokud o sibiřské kočce uvažujete, navštivte některou z chovatelských stanic a nechte se sibiřkami přesvědčit, že ony jsou pro vás ty pravé!