Cane Corso – obří strážce

Dávno nedávná historie

Ačkoliv prvního sepsání základního a velmi stručného standardu se plemeno Cane Corso dočkalo roku 1983 a oficiálního uznání až v roce 2007, jeho přímí příbuzní, psi molossoidního typu Canis Pugnax, byli známí již v Mezopotámii cca 2000 let př. n. l.

Canis Pugnax byli ve Starověkém Římě používáni jako psi váleční nebo pro boj v arenách, kde jejich soupeři byli medvědi a lvi. V dalším období, po zániku římské říše, si tito psi změnili obor působnosti na hlídače majetku a dobytka nebo pomocníka při lovu.

Italská historie pokračuje na venkově, kde je tento italský corso pes všestranně využíván na farmách, a to až do 19. století. S postupnými a nezbytnými změnami v zemědělství, upadal i zájem o jejich pomoc a pes se stal pro své majitele postradatelným luxusem. Vrchol nezájmu a tím i úpadku celého plemene nastal začátkem 20. století a samozřejmě k tomu přispělo i období válek, které bylo nepříznivé k většině plemen. Do té doby sebevíce populárních.

Ohrožený druh naštěstí zachránila oblast jižní Itálie, konkrétně provincie Apulie. Zde, profesor Francesco Ballota a doktor Antonio Morsiani, objevili několik posledních zástupců této rasy a postupným obnovováním chovu, zachránili toto plemeno v celé jeho dnešní kráse.

A tím se dostáváme k jeho novodobé historii, kdy se konečně dostalo i na sepsání oficiálních standard, rozšíření plemene daleko za hranice Itálie, a nakonec i oficiálnímu uznání od FCI. Ta ho přiřadila do skupiny Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Plemeno cane corso nabízí mnoho barevných variant

Uslintaný atlet

Pohled na atletickou postavu cane corsa potěší snad každého člověka. Je velký, silný, dobře osvalený a zároveň má v sobě notnou dávku elegance a celkové vyváženosti. Dopomáhá mu k tomu, mimo jiné, obdelníková proporceonalita, kdy kohoutková výška je o něco málo menší než jeho délka těla.

Barevné ladění srsti, která je krátká, hustá a lesklá, je po většinou černé, šedé, žluté, černé žíhané, žluté žíhané a šedé žíhané. Bílá skvrna na hrudníku nebo špičkách tlap je povolená. Podsadu sice cane corso mají, ale vzhledem k její skromnosti, před chladem moc neochrání. Taky, co byste chtěli od psa z teplé Itálie.

Oči korespondují s barvou srsti, ale měly by mít co nejtmavší barvu. Svislé uši mají tvar trojúhelníku. Široká hlava je nesená na svalnatém a silném krku. Trup je stejně tak silný, ale lehce nesený na svalnatých končetinách.

Barva srsti sehrává roli i ve věku dožití

Velký mazlík s velkým respektem

Hlídání má tento obřík v genech. Avšak nikdy není agresivní a první si nezačíná. Svou rodinu a majetek brání, až pokud ho k tomu okolnosti donutí. Má klidnou a vyrovnanou povahu, ale když bude potřeba, dokáže být i tvrdý a neohrožený.

Ke své rodině je laskavý, děti miluje. Těm bude navíc zdatně sekundovat při všech jejich hrách. Prah tolerantnosti má nastaven vysoko. Nejlepší odměnou mu pak bude velké pomazleníčko. Kontakt se svou rodinou ostatně vyhledává, a hlavně potřebuje ke své duševní pohodě, neustále.

Pro svou vysokou inteligenci a potřebu fyzického vybití je vhodné zařadit, kromě pravidelného pohybu i dostatek podnětu pro zaměstnání hlavy. Pokud se rozhodnete pro nějaký kynologický sport, vybírejte pečlivě s ohledem na jeho velikost. Zaměřte se spíše na ty obranářské nebo poslušnost. Sporty s výskoky nebo rychlý běh nejsou vhodné. Snadno si při nich může oddělat klouby. Přece jen je to cca 45 kg živé váhy. Á propos, není od věci zařadit do psího jídelníčku kvalitní doplňky stravy pro zdravý kloubní aparát.

Cane corso si zaslouží zkušenějšího majitele, který ví, jak zkrotit dominantní plemeno. S láskou a bez nátlaku. Ovšem vždy důsledně, aby nikdy nebylo pochyb, kdo je tady pánem. Základní výcvik poslušnosti i řádná socializace jsou nutným minimem ve výchově štěňat.

Kvalitní psí granule jsou základem pevného zdraví

Barevné paradoxy

Cane corso patří spíše k těm zdravějším plemenům. Na druhou stranu jeho velikost předurčuje i věk dožití, který se v průměru pohybuje kolem 9-10 let.

Zajímavostí je, že na věk má vliv i zabarvení jeho srsti. Tým výzkumníků, pod vedením RNDr. Evžena Korce, CSc. zjistil, že největšího dožití dosahují jedinci černo žíhaní a žíhání, kteří překračují 10 roků. Šedo žíhaní, žlutí a černí pak mají věk dožití v rozmezí 9-10 roků, a ti ostatní kolem 8 let.

Prozkoumejte i další hlídací plemena

• Belgický ovčák malinois – aktivní pes pro aktivní majitele
• Bordeauxská doga – ledově klidný osobní strážce
• Rotvajler – drsný navenek, laskavý uvnitř
• Dobrman – důsledný hlídač s jemnou duší
• Německý ovčák – univerzální voják z říše psů