Obecná veterinární onkologie

Zveřejněno před 29 dny v kanálu náš blog

Onkologická onemocnění jsou u psů i koček častou (nemilou) záležitostí, která komplikuje život jim i jejich paníčkům. To, jakou mají četnost a jaká je rychlost progrese, záleží na několika faktorech. Víme, že vznik veterinárních onkologických onemocnění je stejně jako v případě onkologie u lidí podmíněn několika faktory. Představme si veterinární onkologii u obecného hlediska. V článku jsou uvedeny více do detailu možnosti léčby (chemoterapie).

Veterinární onkologie = rakovina u zvířat

Průběh rakoviny u zvířat bývá povětšinou „tichý“. Je to nebolestivé onemocnění, takže je logické, že chvíli trvá, než propuknou nějaké příznaky.

Onkologická onemocnění dělíme na:

• benigní onkologie – nezhoubné a
• maligní onkologie – zhoubné rakovinotvorné bujení.

Ve veterinárních ordinacích jsou odborníci samozřejmě raději, když se v případě onemocnění jedná o benigní (nezhoubné) nálezy. Ty maligní (zhoubné) je totož v momentální veterinární sféře velmi obtížné vyléčit.

Rozdílem mezi léčbou lidí a zvířat je v tom, že v humánním lékařství jsou přeci jen trošku lepší chemoterapeutické protokoly a možnosti léčby.

Léčba zvířat probíhá v souladu s tím, co mají odborníci k dispozici. Každopádně věda a výzkum postupuje dopředu a každý nový poznatek je pro odborníky obohacující a pomáhá zachránit nejeden zvířecí život.

V případě maligních nálezů je velký úspěch, když se podaří zvířeti prodloužit život v řádech měsíců. Výjimečně se stává, že zvíře přežije i několik let. Někdy totiž i ty nejhorší prognózy překvapí...

Nasazení chemoterapie bohužel nazaručuje úplné vyléčení. Cílem chemoterapie je pozastavit růst rakovinotvorných buněk a udržet kvalitu života pacienta na co nejvyšší úrovni.

Příznaky onkologického onemocnění

Obecné příznaky jsou velmi nespecifické. Jedná se totiž o příznaky, které jsou totožné i pro jiná onemocnění.

Rakovina u zvířat se projevuje nenápadně. Často začíná „boulemi“, otoky nebo nehojícími se ranami na kůži.

Další obvyklé projevy jsou u nemocných zvířat změny chování. Zejména u koček je výraznou změnou větší spavost. U psů i koček dochází k dlouhodobému nechutenství, které je doprovázeno zvracením a následně i hubnutím.

Souhrn častých a obvyklých příznaků, které mohou avizovat vážné onkologické onemocnění:

• Hubnutí.
• Změny v chuti k jídlu.
• Zvracení, průjem.
• Kašel (v případě metastází na plicích).
• Krváceniny na kůži (tzv. drobné petechie, většinou při onkologiích krevních buněk – např. leukémie).
• Neochota k pohybu – bolestivost v případě osteosarkomů.
• Otoky.
• Dušnost.
• Zvětšené mízní uzliny – například u lymfomu.
• Spavost až apatie.

Terapie onkologického onemocnění

Léčba se neodvíjí jen na základě závažnosti (malignity) v případě zhoubných onkologií, ale také od možností, které majitel má. Jedná se zejména o finance, které je majitel ochoten (a schopen) do léčby investovat.

Finanční stránka je nedílnou součástí onkologické terapie a je potřeba dopředu majitele nemocného zvířete s touto stránkou seznámit a následně s ním pořešit finanční plán léčby.

Pokud majitel nemá možnost léčbu zafinancovat, je na místě zvolit paliativní terapii. V případně terminálního stádia rakoviny (terminální fáze = období, kdy specifická léčba je neúčinná) bohužel k eutanazii.

Paliativní terapie zajišťuje co největší kvalitu žití na sklonku života. Princip léčby je v nalezení kombinace léčiv, které pacientovi "dělají dobře".

Při paliativní léčbě se dlouhodobě podávají analgetika, kortikoidy a někdy i antibiotika. Dále se podávají léky pro zklidnění a léky podporující zažívací traktu a chuť k jídlu.

Veterinář může doporučit i podávání vitamínů nebo speciálních přípravků, které léčbu dokonale doplňují. Z volně dostupných veterinárních přípravků lze doporučit Alavis Sanicell, který je vhodný právě pro onkologické pacienty.

Alavis Sanicell

V přípravku Sanicell™ je obsažena patentovaná směs Inositolu, IP6 (inositolhexa­fosfátu) a Ca2+-Mg2+, které se ve svém pozitivním účinku vzájemně doplňují. Směs je obohacena o vitamin C a selen. Hlavní význam těchto doplňků je v posílení imunity organismu, zvýšení ochrany před nádorovými onemocněními a velký význam je i v antioxidační a detoxikační kapacitě.

Veterinární přípravek Sanicell se významně uplatňuje při procesu apoptózy (řízená smrt buňky) v rakovinné buňce, která je zvláštní tím, že nepřijímá signál apoptózy a právě látky v přípravku Sanicell patří mezi ty, které jsou schopny nádorové buňce tento apoptický signál „vnutit".

Tím se rakovinná buňka sice nestane obyčejnou buňkou (stále je nežádoucí), ale už je možné ji donutit k jejímu zániku. K dalšímu ničení rakovinných buněk slouží tzv. NK buňky ("Natural Killers" = přirození zabijáci). Těmi jsou bílé krvinky, které mají schopnost nechtěnou buňku zabít. Aktivita NK buněk se při podávání přípravku Alavis Sanicell zvyšuje.

Přípravek je i silným antioxidantem, čímž brání rozmnožení volných radikálů, a účinným prostředkem pro potlačení procesu rozvinutí zánětů.

Chirurgie

Podezřelé útvary (bouličky, nepravidelné léze nebo otevřené rány) je vždy nutné neprodleně odstranit. K odstranění dochází pouze v situaci, že to stav pacienta dovoluje.

Díky důkladnému odstranění (a následné histologii) jsou odborníci schopni určit, o jaký typ nádoru se jedná.

Určení typu nádoru je první krok ke zvolení správného postupu léčby. V případě nasazení chemoterapie je na řadě i sestavení tzv. protokolu léčby.

Při histologii dochází k vyšetření odebraného vzorku. Vzorky tkání nebo orgánů se odesílají na histopatologii k histologickému vyšetření a posouzení specialistou.

Výsledkem histologie je potvrzení zhoubného nádoru nebo (v lepším případě) jeho vyvrácení.

Rekonvalescence po chirurgickém zákroku

Doba rekonvalescence je ovlivněna lokalizací odstraněného útvaru.

V případě mastektomie (odstranění mléčné žlázy) jsou operační rány velké, a to po celé délce břicha. Při tomto zákroku se totiž odstraňují celé mléčné lišty.

Naopak při odstranění lokalizovaného útvaru se jedná o záležitost pár stehů. Zvíře by mělo nosit ochranný límec, aby se eliminovalo riziko poškození rány.

Před začátkem chemoterapie je možné zvážit i nasazení enzymů, které podporují hojení tkání, které mohou být během chemoterapie narušené.

Chemoterapie

Chemoterapie je dnes vnímána jako běžná léčba rakoviny. Přistupuje se k ní s ohledem na prodloužení a zkvalitnění života zvířete.

I přesto, že je léčba běžnou záležitostí, tak není zcela dostupná pro všechny. Je totiž vysoce finančně náročná. Finance ovšem nejsou jediným záporem...

Je totiž velmi důležité znát i možná omezení, které léčba pomocí chemoterapie s sebou nese. Veterinář se všemi omezeními seznámí majitele zvířete a zároveň mu doporučí, co je nutné během a po chemoterapii dodržovat.

S chemoterapií zvířete se pojí i rizika pro osoby, které se zvířecím pacientem přicházejí do kontaktu. Při manipulaci s exkrementy léčeného zvířete je nutné používat rukavice a uzavíratelné sáčky. Ve společné domácnosti by neměly se zvířetem být děti a těhotné ženy.

Aplikace chemoterapie

Chemoterapie bývá aplikována nejčastěji intravenózně, a to ve formě infúze. Pokud se tak neděje, tak je chemoterapie pravděpodobně podávána pomocí tablet.

Chemoterapie může být aplikována:

• samostatně nebo
• v kombinaci s radioterapií nebo chirurgií.

Ve většině případů chemoterapie navazuje na chirurgii a zvířata její aplikaci snášejí lépe než lidé.

Netrpí totiž tolik na vedlejší účinky chemoterapeutik. Pokud ANO, tak se negativní účinky projevují jako únava, nechutenství nebo vypadávání srsti.

Sestavuje se tzv. "zdravotní protokol", který je danému zvířeti odborníky připraven na míru a zohledňuje individuální potřeby daného zvířete pro léčbu.

Radioterapie

K radiační terapii se v České republice přistupuje čím dál častěji. V posledních letech je totiž u nás dostupnější než kdy dříve. Každopádně v Rakousku nebo Německu je tato možnost léčby zvířat stále běžnější a dostupnější.

Nevýhodou pro mnohé mohou být vysoké náklady na léčbu.

Radioterapie (ozařování) má naopak ale i 2 velké výhody - dobrá odezva na terapii a minimum nežádoucích účinků.

Jedná se o lokální ozařování nádorů, které se vyskytují v hůře dostupných tkáních (např. v dutině nosní a ústní - orální skvamocelulární karcinom, v mozku nebo na kůže). 

K ozařování dochází v situacích, kdy běžná onkologická chirurgie nestačí nebo pokud chemoterapie nezabírá.